Básničky, Poezie, Verše

v

O ničem

O ničem

Trubka Petr Úvahy » o Životě

Anotace: bla bla bla

Přemýšlím o ničem.
Tedy hlavně o sobě.
Kdo jsem, kde jsem, kdy tu jsem, proč jsem

Kdo jsem
nikdo,
vlastně nikdo mne nepotřebuje
rodiče už odešli z tohoto světa
snad pro děti mám nějaký smysl
ale co mají dělat, dostaly mne přídělem, ani vybrat si nemohly
teď se snaží žít svoje, bez ohledu na to,
jaké blbosti zrovna dělám nebo o nich přemýšlím
v práci je úplně jedno, zda tam jsem a co dělám
každý je nahraditelný
včetně kolegů a zejména šéfů
jejich trapné snažení zalíbit se vyšším šéfům či majiteli firmy
když nevstanu a škrtnu vše, co jsem dělal až do včera
možná se někdo krátce zarazí, že něco nesedí
ale to jen pár minut
pak to přebijí jeho trapné úkoly, snahy, starosti

Kde jsem
bůhvíkde, vždyť je to jedno
je úplně jedno, zda jsem doma, v práci, v kině, v klubu,
na vycházce, na koupališti, na zahrádce,
šlapu na rozhlednu či lezu do jeskyně
nebo ležím na gauči a čtu zcela hloupou knihu
nebo studuji filosofické stati Heideggera
jako že jsem je nikdy nečetl
nesejde na tom, zda jsem byl v Kolíně, Benešově,
Amsterdamu, Benghází, na Marsu,
včera, zítra, ve snech, v úvahách
jeden čas jsem měl sny že lítám,
šlo to snadno a divil jsem se, že ostatní to neumí
trapný šudla s trapnými sny

Kdy tu jsem
již dlouho jsem přesvědčený, že žiju ve špatné době
ne že by se mi doba nelíbila,
snad jen jakýsi pocit, že jiná dřívější doba mohla být lepší
snadnější, jasnější, nějaký ten středověk
jenže čím bych v té době byl
vždyť bych mohl být ještě trapnější nikdo než teď
asi bych byl stejně nijaký pro sebe i druhé

Proč jsem
na světě někdo, možná Bůh vymyslel, že se lidi mají množit
stejně jako se množí králíci, krávy, plži, ovádi,
taky viry se množí
ale proč, vždyť to množení a umírání je k ničemu
nula od nuly pojde
jaký má smysl, že někdo žije a jiný zemře
lidé chtějí mít děti
malé živé pomníčky vysvětlující, proč oni žijí
ale to je taky jedno,
někdo děti nemá, je smutný, ale co, v Africe je dětí habaděj
stejně se lidi přemnožili a pro Zemi jsou škodná
naprostá většina lidí zemře a po čase na ně zapomenou i pozůstalí
jak se říká: pes po nich neštěkne
jaký význam má, že mi děda vyprávěl o návštěvě Františka Josefa v Praze
jaký význam má, že píšu blbosti do notebooku
a pak to vyvěsím na internetu

Asi to vystihli Plastici (Plastic People):

Nikdo
nikdy
nikam
se nedostal

Snad já
takový vůl
přece jen nejsem

Cha, naivní touha být někdo
pár lidí si vzpomene, že byl nějaký Hlavsa,
ale jen ti, co ho viděli a slyšeli
jaký má smysl, že Brabenec má rád sklenku něčeho ostrého
asi zkouší, zda to půjde nepřemýšlet o světě
té pitomé bezvýznamné kouli ve vesmíru
jednou za rok obíhající malou hvězdu s názvem Slunce
bezvýznamnou mezi miliony jiných

Jen málokdo je někdo
vidět sochu Davida ve Florencii to byl opravdu zážitek
možná někdy pojedu do Ermitáže
ale škeble v Orlické přehradě už neuvidím
zamlada tam byly, už nejsou

Malinké světýlko někde je

Dcera udělala na chalupě po prarodičích oslavu svých třicátin
dcera, její manžel, syn, dvě sestřenice, jedna s přítelem, druhá s malým kloučkem,
brácha se švagrovou, moje přítelkyně,
jo, tohle bylo hezké odpoledne

Taky jsem ve středu na zahrádce snědl několik malin,
byly chutné

Taky jsem teď při tom psaní dostal chuť dostal chuť na doušek slivovice,
kterou kdysi přivezl strýc Olin z Otrokovic
a hele, už je vypitá
vidím jinou lahev domácí slivovice z Hané, ještě zavřená, s letopočtem LP 1975
sakra, tohle nemůžu jen tak otevřít
jo, strýce Olina jsem měl rád,
toho jsem rád potkal třeba jednou za dvacet let

Babička mé ženy dělala velmi dobrou hovězí polévku,
a taky moravské koláče,
moje babička dělala bábovku,
která s bytě připomínajícím začátek minulého století chutnala výborně,
děda mi ukazoval, o čem se psalo v kalendářích před válkou, tou první,
a ukazoval jízdní řád rychlíku z Prahy do Terstu,
jo, děda Pražák prožil mládí v zemi, která měla vlastní moře
Vím, o čem mluvil, když jsem mu říkal:
Dědo proč si nepokecáš v parku s jinými dědky?
A on, že to jsou kluci, že nic neví o válce (té první).

Taky mne napadá, že křemenáč jsem v lese nenašel už dvacet let
jenže už jsem zase zpět,
copak má pro někoho nějaký význam
jestli jsem našel křemenáč nebo nenašel

Tak něco lepšího na závěr
na Country rádiu poslouchám staré KTO

Marta je Marta
tu zná celá parta
tam kde je Martička
je i partička

k tomu jsem dal kolu s rumem
tedy není to zrovna kofola, ale pepsi cola,
a ten rum se už nesmí jmenovat rum
ale furt to chutná jako za mlada
etiketa Tuzemák připomíná staré časy
mladej už nebudu
a blbej jsem pořád, to mi zůstalo
lidem nerozumím ani jako koza petrželi
a v sobě mám hokej
nebo bleší cirkus?

Po vyplakání se už mi je jedno
zda jsem někdo nebo nikdo
po druhé sklence rumu nerumu s kolou tím spíš

Country rádio: Wabi Ryvola:

Do zrzatvej strun svého banja
dávno jsem nezahrál
..
a tak vždy zůstaneš sám
nikdo ti nepoví,
jak máš žít, abys byl milován
...
co bude dál, mi nikdo nepoví

Wabiho jsem nepotkal, ale Mikiho na potlachu v Údolí děsu

Dám třetí sklenku a jdu spát.
Chápu, proč Brabenec se občas mrkne na dno sklenky.
Někdy mi řekl: Ty se taky jdi zakopat do hrobu.
Jasně, ví o čem to je.

...

Vzpomínka na hospodskou paní Souhradovou,
mámu Pavla, který už léta dělá starostu,
před mnoha lety (v hospodě, kterou zbořili) mi řekla:
Ten myslivec nepijte, je nějaký divný, já vám otevřu jiný.
Kurňa, kde jsou ty časy.
A poslední autobus domů od hospody Na hřišti mi fakt už ujel,
před třiceti roky.
Publikoval(a): Trubka Petr, 24.7.2020
Přečteno (24x)
Tipy (0) ... dát Tip/SuperTip

Spodek

Stránka generována 13.4.2021 15:07
U nás jste dnes prohlídl(a) 1 stránek.
roboti