Anotace: ...

Jsem ve skleněné rakvi.
Dívám se kolem, pod víkem ze skla.A náhle vidím I duše lidí.Přišli všichni, co pro ně můj život něco znamenal To,,něco"prolétá kolem,jako křídla holubic.
Lidé se shrotili kolem rakve,tiše stojí a nemluví.
Viník díky němuž mi puklo srdce,přišel kupodivu také.
Vzal mi klid a mír,umučil zlými slovy.
A já teď ležím v rakvi ze skla a vidím do jeho srdce,je kruté,ale I citlivé zároveň.Dva protiklady,co mě do rakve vložily.
Nechápe proč tu ležím,ale pochopil svoji chybu,které váhu nedával.Ale už je pozdě.
Lidé hází bílou růži a hrst hlíny a kamení.
Ty bílé růže a prach padají na sklo.
A má duše odchází.Rozptyluje se kolem,do mých obrazů, básní a jiné tvorby.
Manžel moji půlku srdce v sobě nosí dál,alespoň někomu jsem patřila.Beze zbytku celá.On mě drží ve svém srdci pevně.A mě už je dobře našla jsem mír a klid.Teď aby ho našli I ostatní,ještě tam...tam na zemi.

Publikoval(a): kopretina7777, 7.9.2020