Anotace: Hluchá,slepá,ale bojovnice Karinka.

Náše fenka Karinka ztrácí sílu, sílu těla, ne ducha.
Přejeme si aby navždy nás doprovázela,zde na Zemi v cestách lásky.
Přejeme si aby navždy, navždy tu byla.Osud jí prozatím vyměřuje 13let.A stáři ji k sobě volá a vše co k němu náleží.I smrt.

Přejeme si v srdci tajně, aby osud vše odvrátil, odvrátil nemyslitelné, tedy smrt.
Karinku milujeme,jako naše vlastní dítě.Jako zázrak co pro nás byl stvořen.
A ten zázrak stvoření, stárne psím věkem. Den za dnem, ubývá jí sil v požehnaném psím věku.
Odvrátit nedovedeme bolest,co po ní zbude, až osud nám ji vyrve z tohoto světa a pošle tam , kde ji už naše ruce nepohladí,avšak hladit ji budou naše srdíčka dál.
Však se připravuji každý den, na pocit ,že sáhnu na její malé chlupaté tělo a život v něm nebude.Karinka rychle stárne, ztrácí sílu, je slepá,hluchá.
Z očí mi kane bolest,kaluže a sůl,když ji takto vidím.
Karinky ubývá,jako měsíce, než se stratí nad ránem.
Prosím:"Karinko má zůstaň,vílo přečistá!"

Karinka je hrdá fenka, a s hrdostí odejde,vím, bude bojovat do poslední chvíle života na tomto světě.Je taková od šťěňátka, hrdá
Nechceme ji ztatit v propastném osudu a tak užíváme společných okamžiků,hladíme ji,nosíme na procházky.Cítím jak naši lásku vstřebává, jako by žila jenom z naší lásky.Stále vzpurně běhá ikdyž do stěn naráží.Netroufá si ve své duši na babičku v letech.
Ikdyž oči nevidí,sluh neslouží,tiše ,vzpurně stojí.
Karinka neví co se děje, proč nejsou věci tak jako dříve, kdy viděla , slyšela, vyskočila na křeslo.Nic netuší v psí duši,jsem z toho klidnější když vidim že se stále nevzdala. Ale mě to bolí, tolik bolí, ze je hluchá a slepá ,ona to nechápe já to vidím za ni.To stačí.Nechci aby vidědeěla že manžel a já se trápíme, co jí osud nadělil, osud je krutý, ale ne natolik aby jí vzal radost ze života.Jsme za to vděční...Nedáváme jí znát, že je něco špatně, chováme se k ní jako by vše bylo s ní v pořádku, ale svým způsobem to je pravda, je vše jak má být, je s námi, běhá, raduje se, jen opartrněji, než bylo zvykem.Chceme aby Karinka byla silná a šťastná a tak se k ní chováme. Lítostí ji nezahrnujeme, ač naše srdíčka se lítostí dusí.
Přejeme si aby tu ta něžná víla s námi byla navždy.
Bolest v sobě ukřižuji, hrdě bojuji s ní, ač mé slzy mluví.Tiše pláču.Říkám si"Statečná buď, kvůli Karince!"
Nedám jí najevo že psí víly končívají jinde než u svých blízkých.Končívají v psím ráji.Jinde než jsem já a ona doteď je.A tak si myslím své: "Vílo,vílo patříš k nám, na Zem!"
Však vím co nás čeká,odchod hrdé bojovnice Karinky.Snad má jestě čas,i tak potom
zůstanou vzpomínky v nás.
AŽ nastane její čas ,necháme ji v klidu jít,tam kde víly končívají navždy - v našem srdci a psím ráji.

Publikoval(a): kopretina7777, 14.5.2021