Anotace: Žili jsme v jiné době, než jak nám ji líčí média? Odpověď pro Do-sna alias paní A.H.

Pozitivních vzpomínek není nikdy dost, pojďte tedy, pamětníci, se mnou vzpomínat. Na cokoliv z dětství, třeba i na dnes už zmizelé kytky z louky, slzičky, zvonky, pomněnky, na ovocné aleje, které jsme nebyli líní spásat, na naše hloupoučké hry typu Honzo, vstávej, kuličky, schovku, vybijku. Prostě celoročně venku v partě, kde se třeba i válčilo s nepřátelskou partou ze sousední ulice, na neděli zase jsme jezdili s rodiči do primitivní chatky u řeky s jinou partou opékat buřty, já jsem moc ráda jezdila i na třínedělní tábory, které byly dotované a laciné. Spartakiády jsme milovali, byla legrace a tenkrát slušná ulejvárna ze školy, v sedmnácti jsme se jako dorostenky o možnost cvičit na Strahově rvaly jako lvice, ten pocit být součástí té masy na ploše stadionu byl úžasný. Na školních brigádách jsme si sice mákli, ale zase je na co vzpomínat při srazech a také ta zkušenost s tvrdší manuální prací je k nezaplacení. Moc si také považuji, že jsem své mládí prožila ve "zlatých šedesátých", byla to krásná léta kulturního rozmachu a jakéhosi živočišného štěstí. Vzpomeňte na divočinu vznikajících amatérských divadélek malých forem, rockových kapel, ale i folku a trampských festivalů, skvělých filmů. Z televizního programu tenkrát nekapala krev z krimihororů, neblbli nám hlavu bezduchými mýdlovými seriály. Netrpělivě jsme čekali na bratislavské pondělní inscenace skvostných divadelních her s našimi miláčky slovenskými herci, z nadúrody tehdejších komiků a bavičů a skvělých herců vůbec čerpá ještě dnešní retro TV. Knížky psali ti, co to doopravdy uměli a čtvrteční dlouhé fronty na ně stáli čtenáři, co to dokázali ocenit. Z dráťáku se linuly nejen melodie dodnes oblíbeného popu, ale i vážná hudba paní Hostomské, folk a country, cimbálovky, jazz i operetky, přežili jsme i vysílání dechovek pro naše bábí a dědy. Žili jsme skromněji, opotřebované nebo porouchané věci se opravovaly, málokdy vyhazovaly. I v jídle to bylo tak nějak jednodušší - řízek nebo grilovaný steak k večeři? Ani náhodou a nejen proto, že na to nestačily finance. A kdeže ty loňské sněhy jsou, kdy kostka másla stála 10 Kčs v Plzni i v podtatranské prodejničce a nemuseli jste s sebou vláčet na dovolenou zásoby, co kdyby tam bylo draze. Kůrovec ani tuny letáků marketů neničili naše lesy, ryby nefetovaly pervitin a léky u výpustí z městských čističek, ČSN bděla nad českým masem a vejci. Vývoj se řítí dál, máme mobily, počítače a spousty dalších zázračných věciček, ale - jsme šťastní? Statistiky duševních i jiných onemocnění tomu nenasvědčují. Chtělo by to asi šlápnout trošku na brzdu, už kvůli těm kytkám, třeba i chrpám. My jsme je ale ještě zažili, co říkáte, jsme vlastně ještě šťastná generace.

Publikoval(a): janapo, 24.8.2021