Anotace: A tak jdu dál.Je to těžké...

Možná bych nikdy nechtěla usnout. Možná se bojím, že se neprobudím, ale všichni zemřeme, tak nač statky hromadit.

Nechci být nikdy sama, a hlavně ne teď, když je babička nasmrt nemocná.Těžce to nesu.
Potřebuji sdílet život s manželem,maminkou, kamarádkami.
Avšak ten můj chlap je nejvíc. Nejvíc v životě.
Teď nemohu být sama. Babička je těžce nemocná. Občas jsem úplně na dně. Na dně propasti a nemůžu se z ní dostat, to když myslím na babičku jak odchází před očima.

Já chtěla umřít, jenže teď se začínám smrti bát.
Jenže se spíše bojím stáří a bolavého neodvratného konce, kdy si nepůjde vybrat mezi životem a smrtí. Nebude žádné kdyby. Jen čekání na smrt, možná v těžké nemoci, předurčující konec.

Vidím jak babička pomali odchází. Pomali vše přestává zvládat, chůzi, řeč.
Ale snaží se mi stále pomoci žít dál.
Je silná. Silnější než my všichni kolem ní.
Bojuje. Ano stále bojuje.
Potřebuji být jako ona, bojovat do posledního dechu. Bojovat za štěstí jiných.
A to těžce nemocná, smrtelně.
Bože pomoz nám!

Miluji večery a noci. Jsou plné klidu. A po noci přijde ráno.
Co přijde po smrti?Život?
Toto srovnání noci nenáleží.Noc je pro mě život, mír a klid a dobrodružství.

V noci mám spoustu nadějí a snů. V noci se nebojím, že nepřijde pokračování, tedy ráno.Bojím se paradoxsně rána.
Co přinese den, bílý viditelný den, bez hvězd a tmy.
Viditelný den, plný spěchu a bolesti.

Potřebuji žít, žít nocí.
Teď jsem doma, manžel spí a já užívám noci.Byla jsem venku. Krása. Díky Bohu za noc.
Noc je pro mě moc krásná, sním o životě.
A tak to bude navěky.
Nenechám si vzít tento pocit za noci.Chci zůstat a růst naivitou a sny alespoň v noci.

Publikoval(a): kopretina7777, 1.9.2021