Anotace: Můj první pokus o něco jiného než je básnička. Budu moc rád za každou zpětnou vazbu.

ZAMYŠLENÍ NAD TÍM CO BY BYLO KDYBY

Ráno v koupelně. Nerozhodný pohled do zrcadla. Ach jo, zase další šediny ve vousech a vedle mě jen o málo nižší stvoření které mi říká tati. Jo, jsem prostě starej vořech. Ne, to bych si křivdil, ale bude mi sedmatřicet a tak snad můžu trochu bilancovat. Zase ne, bilancovat je špatný slovo. Spíš se zamyslet na tím co na mě občas když se nudím a občas, ano přiznávám, když mám trochu nalito v hlavě, přijde. Přemýšlení nad životem a uvažování o tom co by bylo kdyby...

Tady je třeba budoucí čtenáře varovat. Sloh jsem nenáviděl už na základní škole. Ne proto, že bych ho neměl rád. Prostě mi nešel. Do dneška se budím hrůzou když si vzpomenu na devátou třídu. Ohlášená slohovka, paní učitelka vejde do třídy a s klidem sobě vlastním napíše na tabuli téma. Úvaha o tom, co by nám řekly školní lavice a židle kdyby ožily. Nezmohl jsem se na nic jiného než polohlasné a zoufalé zvolání, tak to si děláte prdel. Kantorka s úsměvem na tváři odvětila, nedělám a bude to minimálně na A4. Dostal jsem čtverec a to ještě o prsa korejské ženy. Takže tolik já a sloh.

Ale říkám si, že jak člověk stárne a moudří.... Dobře dobře. Jak člověk stárne, zda moudřím mi nepřísluší hodnotit, tak si říká, že se to třeba zlepšilo. No nechte se překvapit, startujeme.

Stává se mi to naprosto nepravidelně, náhodně a vlastně tak nějak mimochodem. Prostě mě jednou za čas přepadne vlna nostalgie a vzpomínek. Občas ty pocity takzvaně hodím na papír a napíšu o tom básničku. Jo je to fajn, jak šly roky, uvědomil jsem si, že vzpomínky jsou naší součástí a tak nějak si s nimi zkouším hrát. Taky jsem se naučil ty špatné házet pryč a nechávat jen ty hezké. Né vždy se to povede, ale snažím se.
No a když to na mě přijde tak si hraju a fantazíruju o tom, co by se dělo kdyby se věci z těch vzpomínek vyvíjely jinak. A samozřejmě se velmi často obětí mých her a fantazií stávají dívky a ženy které v mém životě hrály nějakou roli. Od prvních lásek ze školy až po první vážné vztahy v době dospívání a raného mládí, ale třeba i moje kamarádky.
Nedělám to proto, že by můj nynější a již více než 12 let trvající vztah byl nudný, špatný a nebo na konci svých dní. Ne, je to prostě jen hra a mě baví si hrát. Prostě to tak mám.
I ženy vroucně milující svého partnera občas sní o tom, že je v náručí svírá Antonio Banderas a nebo George Clooney.
No a já si hraju s reálnými postavami které prošly mým životem, nebo se v něm ještě pořád nacházejí a jsou jeho součástí. Občas to je vtipný, občas zvláštní a občas to skončí tím, čemu říkám emocionální výplach, ale o tom třeba jindy.

Vám možná ne, ale mě tohle připadá docela fajn. Proč občas nepopustit uzdu fantazii, proč brát všechno jako hotovou a uzavřenou věc. Vždyť život má být zábava. Tak proč si občas nezahrát tuhle hru. To že se zamyslíte nad tím, jak by se vyvíjel vztah s některou z vašich ex přece neznamená, že jí druhý den poběžíte klepat na dveře s pugétem růží. Stejně tak vám nikdo neutrhne hlavu za to, když si u cigára a sklenky něčeho dobrýho představíte co by se dělo kdyby jste se nezdráhali oslovit tu hezkou sestřičku která se o vás láskyplně starala když jste leželi ve špitále.
Ještě nic? A co ta holčina za kterou jste pálili celý tábor a ona vás vytrvale odmítala? Co by se dělo kdyby to bylo naopak? Jak by jste žili teď kdyby vydržel váš vztah s tou kočkou ze střední se kterou jste strávili hezkých pár měsíců? Co by bylo kdyby vaše kamarádka nedala přednost vašemu spolužákovi, ale začala si s vámi?
Opravdu nic? Nevadí. Nemůžu nikomu říkat co má a co ne. Ale mě tyhle fantazie občas opravdu baví. Je to prostě moje součást, moje určitá cesta k pochopení určitých věcí. Moje něco co mi pomáhá určité věci vstřebat, vyrovnat se s nimi a nebo je hodit za hlavu. Moje něco co mi pomáhá ve chvílích nudy a nebo třeba když mám depku.

Ale pozor nic se nemá přehánět. Chcete se o své fantazie podělit se svojí nynější polovičkou? Proč ne, ale je třeba vědět kde je hranice, a taky to, že ta hranice je hrozně tenká. Asi určitě se zasměje nad tím když dáte k lepšímu jak jste si zavzpomínali na dětskou lásku a na to co asi teď dělá a jak by to asi bylo kdyby vám to vydrželo. Ale pokud jí vyklopíte jak krásně jste si v představách užili vášnivou noc s její hezkou kolegyní z práce, pravděpodobně vám dá pár facek a nebo vyškrábe oči. Takže tady opravdu opatrně. Hra je sice hra, ale není potřeba dráždit tygra když je pootevřená klec.

Závěrem jen chci říct, nebojte se vzpomínek, nebojte se fantazií a nebojte se hrát si s nimi. Na mnohé krásné věci a na mnohé skvělé lidi nám totiž zbudou jenom ty vzpomínky. Tak proč si občas nezahrát.

Publikoval(a): Cabasek, 4.4.2022