Anotace: Tady není třeba nic říkat

KDYŽ DO ŽIVOTA PŘIJDE ANDĚL

Dlouho jsem přemýšlel jak tuhle úvahu, nebo povídání vlastně začít. Vezmu si na pomoc jeden oblíbený citát.

Přátelé jsou jako andělé. Dají nám křídla ve chvílích kdy ta naše zapomínají létat.

Je to přesně tak. Kamarádů a známých mám desítky. Lidi které znám různou dobu, z různých míst. Ale těch skutečných přátel, těch kterým plně důvěřuji a za které bych dýchal kdyby bylo třeba je opravdu jen hrstka. Možná to někoho překvapí, ale jako muž mám více skutečných přátel mezi ženami. Proč? Je to jednoduché. S přáteli muži umíme řádit jako děti, umíme vymýšlet kraviny jako v dobách puberty. A ano umíme se i pěkně "vystřelit" když na to přijde. Ale pokud dojde na "vylévání srdcí" a řešení problémů, ano umíme pomoci, ale také si ze sebe umíme velmi drsně dělat legraci. Takže to v některých chvílích není to, co bych právě potřeboval a chtěl slyšet.
Už jako kluk jsem si o vážnějších věcech raději povídal s holkama. Umějí poslouchat, umějí naslouchat, jsou empatičtější než muži a nemají blbé kecy :-) Teda občas ano, ale budiž jim odpuštěno.

Toho prvního anděla mi dal do vínku osud. Naše rodiny se přátelili ještě než jsme oba přišli na Svět. Dělí nás půl roku, známe se od malička a vyrůstali jsme vedle sebe. Někdy trochu dál, jindy zase blíž, tak jak život šel. Tady to prostě bylo daný :-) a jsem za to rád protože i přesto, že se teď vídáme daleko méně než by se mi líbilo, pořád prostě vím, že tady ten člověk je. A že když budu potřebovat, pomůže mi.

Druhého anděla jsem potkal když mě bylo třináct a vyrazil jsem poznávat svět na tábor. Tehdy téměř osmnáctiletá praktikantka která měla s vedoucím na povel naší tlupu začínajících puberťáků. Nejen, že nás dokázala výborně zvládat abychom se nechovali jako zvěř, ale stala se pro nás skvělou starší kamarádkou. Pro mě takovou, že jsme prostřednictvím dopisů (pro mladší čtenáře: to je email na listu papíru co se v obálce hodil do tý plechový krabice před poštou a pak ho pošťák donesl do schránky) naše kamarádství udrželi další roky. Po nástupu na střední do Plzně kde bydlela jsme prokecali o životě a o dalších věcech hodiny a hodiny. Pak bohužel krutě zasáhl osud a ona se z anděla přítele, stala andělem skutečným. Ale vím, že tam na mě někde nahoře dává pozor.

Třetím a tím úplně nejdůležitějším andělem, který vstoupil do mého života, a že tam vstoupil excelentně, je žena která už je téměř 13 let po mém boku. Jako partnerka, jako skvělá máma našeho syna, jako anděl co se stará abychom neumřeli hlady a neshnili ve špíně :-) Ptáte se jak excelentně přišla do mého života? Nasrala mě tak, že jsem ji chtěl uškrtit. Nepřišla totiž na první domluvenou schůzku a ještě poslala na tajno kamaráda aby mě jakože omrknul. Ale taky je to anděl který při mě zůstal i přesto, že jsem mu svou hloupostí, sobeckostí a sebestředností zlámal srdce. I přesto nade mnou nezlomila hůl a naopak se mi stala oporou. Nikomu na Světě nemůžu být vděčnější než jí.

Prosinec loňského roku. Místo abych se radoval z nadcházejících Vánoc, hrabu se v minulosti a řeším nesmyslně věci které už zpátky stejně nejde vzít. A ještě na mě padají jiné které náladě taky nepřidávají. A tady vstupuje do hry dnešní fenomén sociálních sítí. V touze pokecat s někým koho neznám oslovuji bez nějakého očekávání sympatickou ženu. Cink, žena opětuje zájem si povídat. Super, tak to jsem nečekal. Měníme si pár zpráv. Já pak mizím na noční, ona spát. V práci přicházím na to, že máme společnou kamarádku, a že Svět je strašně malej. Vždyť se známe a relativně dlouho. Ze sympatické ženy se klube sestřička od paní zubařky kde jsem již téměř deset let spokojeným zákazníkem. Já jantar ji na té fotce nepoznal :-( Chvíli jsem v rozpacích, pak je to ale fajn pocit a nakonec zjišťujeme, že máme na spoustu věcí stejný pohled. No a když jsem dostal odvahu si trochu vylít bolest ze srdce, udělá to bum. A ze vztahu sestřička pacient je najednou přátelství. Její umění naslouchat a pak v pár slovech říct všechno je prostě pecka. Ano, to je ten člověk u kterého během chvíle víte, že ho chcete mít už napořád ve svém životě.

Tím posledním andělem který vstoupil do mého života je někdo, koho znám strašně dlouho, ale vlastně téměř vůbec. Dívka, dnes tedy žena se kterou jsem se potkával už na základní škole. Vlastně jsme se tak trochu potkávali a trochu míjeli. Prostě spolužačka a kamarádka. Dcera mojí první paní učitelky a souputnice na lyžařském kurzu. Naposled jsme se potkali před několika lety na svatbě mojí sestřenice kde jsme prohodili pár slov. No jo ale fenomén facebook to chtěl jinak. Proč facebook? Protože kdyby tam ona nenapsala zajímavé sdělení, já bych ho rádoby vtipně nekomentoval a nespustilo by se něco co zase udělalo bum. Přišlo období vzájemného vylévání srdcí a poskytování obrovské důvěry, porozumění a chápání. Ono to tedy spíš než bum vlastně udělalo cvak. Ta kolečka kamarádství do sebe zapadla tak nějak těsněji a z nás se stali přátelé. A ona dalším z mých andělů. A dálkovým sparingem při cvičení.

Na závěr k té ženské schopnosti naslouchat a pochopit. K té empatii kterou ženy mají. To jako chlap prostě při rozhovoru s chlapem nezažijete. Proč? Protože to ve druhé větě skončí hláškami o tom jak je každá žena bestie a nebo, že ten průser s prachama vlastně nic není. Dalším stadiem je nalitý panák a ráno bolavá hlava. Takže tohle opravdu někdy nechcete.

Na druhou stranu. Mnoho žen má za nejlepší přátele muže. Proč? Protože se při rozhovoru se ženou nechováme jako postpubertální telata, ale snažíme se ženám vrátit to co ony dávají nám. Tedy, někteří z nás.

Nezapomínejte prosím na jednu věc... Kdo najde přítele, najde poklad. Už jsem jich pár našel a je to úžasný pocit.

Publikoval(a): Cabasek, 7.4.2022