Anotace: Je první den roku 2024,2:40 noc, a já tu píšu svůj příběh života.

Zaplatila sem daň. Daň za život.Zaplatila jsem horším zdravím.
Mohla jsem umřít mnohokrát apoprvé ve 22 letech.
Od té doby sem bloudila a hledala štěstí v životě, vlastně proč tu být....
A pak jsem na sobě zapracovala, když jsem se že všeho pomalu dostávala, z hrůz.Potkala jsem manžela, nejlepší kamarádku Stáňu,kamarádku Magddu, moji dobrou duši v nesnázích. A také Marušku, kamarádku též dobrou. V roce 2023 se nám narodil syn Jaroslav...
Máme stále spousty zvířátek. Bez zvířat to není život.
A to by se nestalo kdybych umřela a tak platím daň že mě doktoři dali dohromady a já nestraším jako duch v tomhle baráku ...Protože sem zaplatila svou bolesti málem životem. A to by nebylo fér.Tak jsem tu.

S manželem jsme si dali doma o půlnoci pusinky s džusem v ruce, připili jsme si před synkem Jarouškem, koukajícím a smějícíhm se z jeho postýlky. Přehouply jsme tak všichni tři do nového roku 2024.

Snad nás čeká víc štěstí....Každý svého štěstí strůjcem. Ale kde bych byla bez mého manžela asi beztak mrtvá.Díky Bohu za manžela a synka,rodiče, kamarádky a dobré lidi. A rodiče také neb si neuvědomili co způsobily, měli sami bolavý život...Ale ví Bůh jak vše je, co se stát nemělo a mělo.
Dej Bůh zdraví a sílu nadále nám všem.

Publikoval(a): kopretina7777, 1.1.2024