Anotace: Jednou jsem Ti slíbila, že napíšu něco, co bude patřit jen Tobě. Je celkem hloupé psát Ti to zrovna při této příležitosti. Ale i když mám strach, že mě nenávidíš, trochu doufám, že Ti toto psaní pomůže tu nenávist překonat a třeba mě i trochu pochopit.

Vzpomínám na první den, kdy jsme byli spolu, vzpomínám si přesně na náš první polibek. Při těchto vzpomínkách se musím usmívat i přesto, že mi je do breku. V tuhle chvíli, což je dost komický, si nevzpomenu na jedinou špatnou věc, ale cítím to v sobě. Vím, že to tam je a vím, že toho je hodně. Vždy jsem si myslela, že rozchod je jen závěr nevěry. Myslela jsem si, že se lidi rozchází jen, když jeden druhého podvádí. Strašně to bolí a vím, že Tebe to bolí taky, ale upřímně, někde vevnitř sebe cítím, že je to správné rozhodnutí. Strašně moc Tě nechci nechat odejít, nechci, abys odešel z mého života, ale na druhou stranu, Tě ve svém, životě nemůžu držet.

Nechci, abys myslel, že jsem se celou dobu našeho vztahu přetvařovala, není to pravda, ale nějakou dobu jsem si jistá, že nechci nikdy děti a nechci se nikdy vdávat. Myslela jsem si, že tohle všechno chci s Tebou. A je fakt, že jsi jediný chlap, se kterým si rodinu dovedu představit. Nejde o Tebe, jde o mě, nikdy jsem nechtěla jinou rodinu než tu co mám a jsem si naprosto jistá, že tohle se nezmění. Ty mi naopak přijdeš jako rodinný typ a i když by Ti to teď třeba nevadilo (a zaručeně by sis myslel, že se to v budoucnu změní) časem by jsi zjistil, že to vážně nechci a vznikl by problém. Teď si konečně můžeš najít slečnu, která bude chtít to samé jako Ty.

Víš, nikdy jsem nikomu nedovolila, aby semnou tak moc mával jako Ty. Před Tebou jsem měla svou hrdost a teď si jí znovu budu muset vytvořit, neboť z mé hrdosti nezbyla ani špetka. Nechci tvrdit, že je to Tvá vinna, ale máš na tom velký podíl. Neber to jako vyčítání něčeho, jen Ti chci přiblížit to, co cítím. I když Ty jsi to tak neviděl, tak jsi se až moc snažil mě předělat ke svému obrazu. Vyčítal jsi mi věci, které jsem chápala, ale také věci, do kterých Ti bylo hodně málo. Můžu Ti naprosto s čistým svědomím říct, že z našeho vztahu jsem vyšla naprosto bez sebeúcty, bez sebevědomí, bez víry v samu sebe. Ukázal jsi mi tak moc z mé špatné stránky, o dost víc, než z té dobré, že mi dělá problém se podívat do zrcadla. Vždy jsem věděla, že ta špatná stránka existuje, ale nevěděla jsem, že je až tak velkou součástí mě samé.

Já Tě naopak ničila svou domýšlivostí. Je faktem, že jsem viděla mnoho věcí za tím, cos řekl nebo udělal, které nebyly pravdivý. Je i pravda, že jsem si na Tebe neuvěřitelně vymýšlela. Tvrdila jsem věci, které jsi neřekl, vkládala Ti slova do úst. Dokonce uznám, že jsem na Tebe občas byla i nepřiměřeně protivná, ale nikdy neuznám, že bez důvodu. To je další věc, u které věřím, že Tě iritovala a to má tvrdohlavost, ale je fakt, že to je dost oboustranné.

Zase na druhou stranu jsi mě toho hodně naučil. S Tebou jsem se strašně moc změnila. Díky Tobě jsem se dostala ze dna, z depresí, zaplnil jsi to prázdné místo ve mně. Naučil jsi mě pravý význam lásky. Naučil jsi mě, říkat miluji Tě, ve chvíli, kdy to opravdu cítím. A přísahám před vším co je mi drahé, že jsi první a poslední chlap, ke kterému jsem něco takového cítila, kterému jsem řekla: miluji Tě a věděla, že je to pravda. Vím, že pokud někdy, někde s nějakým chlapem budu a nějakým způsobem přijde na to vyjádřit své city, bude to Tvůj obličej, který uvidím při těchto slovech, ale spíš doufám, že je, už nikdy nebudu muset vyslovit. Jsi první a poslední chlap, kterého miluju a ať se stane cokoliv, ať já budu kdekoliv a Ty budeš kdekoliv, vždycky to budeš jen Ty, koho budu milovat, jen Tvá osoba. Přes to všechno, dobré i zlé, tak to prostě cítím.

Po tom mém problémku v šestnácti jsem si slíbila, že mě už nikdy nic a nikdo nedostane na kolena. Směšné, jak se lidi pletou. Tohle je pro mě horší než cokoliv jsem zažila. Nechat Tě jít je to nejtěžší, co jsem za svůj život musela udělat. A vím, že to ještě hodně dlouho bude bolet, ale jednou to přebolí, mě i Tebe, tak to chodí. Pak už zbudou jen ty hezké vzpomínky, co myslíš?.

Přála bych si dvě věci.
První, která se nikdy nesplní je, poznat Tě, až mi bude tak 25, budu to mít v hlavě srovnané a budu vědět, co od života chci.

Druhá, u které doufám, že se někdy v budoucnu splní, je, že budeme přátelé. Nechci Tě po tom všem vymazat úplně ze života, kdyby bylo po mém chtěla bych Tě stále potkávat, chodit s Tebou ven, na pokec a tak, ale vím, že to půjde, až to přebolí, když budeš chtít.

Už jen poslední řádky. Nepřestala jsem Tě milovat, jen jsem Ti přestala rozumět. Někdy to nevyjde, ale pokud by to mě mělo s někým vyjít, byl bys to Ty. Děkuji za všechno, za to dobré, za to zlé, naprosto za všechno.

Miluju Tě lásko moje, a proto Tě musím nechat odejít. Doufám, že budeš brzo šťastný, pak budu šťastná i já.

Publikoval(a): Kacedka, 4.2.2012