Anotace: Stejně tak k lidem

Patřím mezi ty, co se naučili číst v první třídě ZDŠ první slova a věty, patřím k těm šťastným, kterým rodiče před spaním četli z knih pohádky, povídky a příběhy a tím mne přivedli ke knihám, k jejich kouzlu při vlastním čtení.

Patřím mezi ty, kteří pomocí knihy objevili netušené krásy světa, které nám přiblížili naprosto neznámí lidé, spisovatelé, autoři těch knih.

Patřím mezi ty, kteří si našli cestu do Okresní knihovny (já během I.třídy) a byl jsem mile a vstřícně uvítán a přijat do čtenářské obce knihovnicí. Provedla mne knihovnou, ukázala mi jednotlivá oddělení a nasměrovala tam, kam jsem v té době patřil podle mentálních schopností- do oddělení "Dětská literatura". Není to chlouba, ale za týden jsem byl v knihovně i dvakrát a četl hodně hodně knih.

A přiznám se, že jsem pošilhával do jiných oddělení, po jiných titulech, ale knihovnice měla pravdu, když mi říkala, že na to mám ještě čas, až budu větší, že si ty knihy budu rád půjčovat a číst.

Stejně tak se přiznávám, že má láska k literatuře neměla žádný vliv na známky z jazyka českého během povinné školní docházky,což se projevuje v mém psaní i nyní.

Ale získal jsem mnohem větší přehled a rozhled, nabral více vědomostí, než spolužáci, kteří k četbě neměli žádný vztah, ale oni měli i tak z jazyka českého jedničky a dvojky.

Nikdy jsem neměl ani v tom nejbláznivějším ze snů, a že jich bylo, pomyšlení na to, že bych právě já měl "něco" sám napsat. Jediné, co jsem rád psal, tak byla slohová práce a za čokoládu jsem ji klidně napsal i spolužákům.

Pak se stalo něco, čemu se říká "životní rány", je jedno v jakém věku přišly, a přišlo nutkání sednout si a vypsat se z toho jen tak do šuplíku. Při psaní jsem pocítil velkou úlevu, doslova katarzi. Je jedno kdy a proč jsem se rozhodl své "básně a prózu" ukázat někomu jinému. Později jsem objevil možnost poslat to, co jsem napsal, na internetové stránky litrárního serveru a tam si přečíst to, co tam zveřejnili jiní, mně neznámí lidé. Nevěděl jsem co je "nick", kam kliknout, co a jak udělat, aby to bylo jak má být. Prostě Neználek. A Neználek na počítači jsem stále.

A připadal jsem si tu opět jako v té I.třídě při první návštěvě knihovny. Jen ta knihovnice tu nebyla. Aby nahlas a důrazně řekla: " Ke všem knihám se chovejte slušně!" Zato se objevily soukromé zprávy typu : " To musí být tak...Podívej se... Děláš chybu, oprav..." Než jsem soukromé zprávy odhalil, chvíli to trvalo, ale zkoušel jsem jednat podle dobře míněných rad. A pod přezdívkou najednou získal chuť a hlavně i odvahu zveřejnit, co jsem napsal. Proč odvahu? Protože žádný spisovatel nejsem a nikdy nebudu.

Tak proč píši, tak proč to zveřejňuji?

Protože je to má jediná cesta jak se zbavit toho, co mi vibruje v hlavě, jsou to mé reakce na dění v mém životě a nemám zapotřebí si na nic hrát, něco zbytečně fabulovat, rozehrávat jakési hry. A tady mám tu možnost, tak ji jako jiní využívám, nezneužívám.

A jak jsem v té knihovně kdysi objevil knihy některých autorů, které mne okouzlily, byly něčím blízké, stejně tak jsem teď na literárním serveru našel lidi, anonymní autory píšící pod nejrůznějšími nicky, pro mne stále přezdívkami, kteří jsou mi velmi blízcí svým pojetím i viděním a cítěním světa. Z tohoto jediného důvodu je mám v oblíbených, proto se k nim vracím a čtu mnohem mnohem více než ostatní autory a známkuji jen když se mi to opravdu líbí. Nejsem literárně vzdělán, nejsem kritik, jsem prachobyčejný člověk a stále čtenář. A čtu jen to, co se mi líbí a co ne, podívám se na to a odložím se stejnou úctou, stejně tak jako kdysi v té knihovně knihu, která se mi nelíbila.

Nebyla špatná, ale to já jí nerozuměl, tak proč bych ji měl pohanět, stejně tak jejího autora, který si dal tu práci a v dobré víře a s nejlepším úmyslem ji lidem napsal, proč bych tu měl dát někomu špatnou známku za jeho snahu? Protože vím, že co se nelíbí mně, to se bude líbit někomu jinému a stejně tak to, co napíši já, to se nebude líbit všem, ale jen těm, kteří si oblíbili mé psaní.

Pište básně a povídky, to je také jako ta veřejná knihovna. Každý má možnost vybrat si to, co jej zajímá, ty autory, kteří jsou mu jedno z jakých důvodů blízcí svým vyjadřováním. Tak proč se pohoršovat nad vkusem či nevkusem čtenářů a soudit je za to? Někdo mám rád pohádky, jiný horory, někdo dobrodružné, jiný dramata.

To jediné nechápu a vlastně ani nepochopím. Proč se objevuje snaha ukazovat jedny v lepším světle a jiné odsunovat do stínu. Knihovnice byla moudrá, když poučovala příchozí, aby se ke všem knihám chovali slušně. Protože jedině tak se budeme všichni k sobě chovat také slušně. Bez ohledu na to, kdo jaké má známky.

Publikoval(a): Tonyend, 25.4.2012