Anotace: Co si o škole myslím já a ostatní?!

Spousta žáků školu nemá ráda. Je to poměrně logické. Chce se po nás, aby jsme se namáhali přemýšlením, spoustou učiva, zkoušením, písemkami a domácími úkoly což bychom ,ale mnohem raději vyměnily za běhání venku a hraní si. Přesto se já do školy těším. Sice taky nemám ráda písemky a podobné věci, ale bez ní bych tolik nevídala svoje kamarády. A ty jsem taky poprvé poznala ve škole.
Po víkendu plném zábav a příjemných zážitků zase přichází náročný školní týden. Pondělní ráno začíná slovy "Kdo chybí?" a určováním služby na daný týden. Někteří z nás jsou rozespalí a ve výuce duševně nepřítomni a přemýšlí o tom, co dělali o víkendu, co budou dělat odpoledne nebo o ideální škole.
V té bychom o přestávkách vždy chodili na školní hřiště. K výuce by používali počítače s Internetem, s jehož pomocí by komunikovali s ostatními spolužáky. Učitelé by měli za zády místo staré nesmazané tabule velké televize a nedávali by nám žádné písemky a domácí úkoly. Po dlouhém snění se vracíme zpátky do reality, která není úplně taková, jak bychom si představovali.
Ale když jsou na škole učitelé, se kterými se dá vyjít, tak škola není zase tak špatná. Nejhlavnější je výborný kolektiv. Například o naší třídě se říká, že je nejhorší na škole a vůbec se neučí, ale nikdy bych jí nevyměnila, protože na rozdíl od jiných tříd se v té naší nikdo zbytečně nehádá. A když už jo tak stačí pár dní a zase je vše v pořádku.
Často se ptám sama sebe, jestli člověku stojí za to ono každodenní učení a nasávání informací. Neustálé stresy a noční můry jak to vlastně všechno dopadne. Ale vždy dospěji k názoru, že ano. Protože škola je a vždy bude základ života a díky ní jsem potkala lidi, na které nikdy nezapomenu.

Publikoval(a): Vlčice152, 11.6.2012