Anotace: ...

„Neplakej, chlapče, neplakej pro zamrzlé nebe.“ Tak říkával mi dědeček, hledící s obavami k severu. A já se snažil. Utřel jsem slzy proudící z mých očí, jako voda z prastaré, popraskané amfory. Dnes nebe znovu zamrzlo a já na něj hledím se stejným zármutkem, jako tehdy. Překrásná diamantová modř, nenarozeného dítěte. Ohně zaplály, naděje mých bližních, že to budu právě já, kdo rozčísne jako jasný blesk temnotu jejich dní. Mé nebe je však zamrzlé, jak by mohlo hřmít?
Zklamal jsem své předky i prapředky. A stejně jako oni, i já půjdu spát temným spánkem, aniž bych rozkvetl do nejpozoruhodnějších barev, aniž bych zaplál a ohřál je. Nedám jim ani naději, šanci, že snad můj dědic prolomí tu ledovou bariéru. Jsem největší ze sobců, prokletý muž a zmrzlý potenciál, líný a zpohodlnělý satan.

Publikoval(a): Bytost, 11.7.2012