Anotace: ..."I okno tiše pláče pro ztracenou naději, že někdy spatří trakače jak z nebe padají."...

Plakat se mi chtělo.

Sním?
Bdím.
Já vím...

...tvé tělo navždy odletělo...
tak jednoduše, tak lehce...
Sypali ho jako mince z měšce.

Slyším v zámku otočit se tvůj klíč...
...bláznivé blouznění...
má touha, mé snění...
Ale ty jsi pryč.


Proč nechal jsi mě samotnou
tady prát se se světem?
Prosím... duše, staň se hmotnou
a vrať se ke mně, k dětem...

I kdyby slané proudy
zmáčely mě po paty,
už nikdy , nikdy
mi mé slunce nepůjdeš v ústrety.
Už nikdy, nikdy víc.
A mně nezbývá nic,
nic než mít tě v dechu, srdci, paměti...
a dál žít tu sama už jen pro děti.

V srdci mám zataženo.
Ale jak ta mračna vyplakat,
když nemám tvé rameno
po němž stesk můj by mohl stékat?

Šeptáš...?
Zas blouznění?

" Neplakej, lásko má.
jsem ti blíž než sama máš tušení.
Víš?"

Sním?
" Bdíš."

Publikoval(a): Kleopatra7xyz, 18.10.2012