Anotace: Pršelo. Jak venku, tak ve mně.

Osamocen, jdu dál.
Z místa kde osud hrál
na strunu druhou,
obalenou smůlou.

Kde vítr sedává dolů
tíží mě spousta bolů.
A s úsměvem z oceli
nečekám, že rány zacelí.

Tichý hlas se ztrácí v mlze,
jenž vnikla do nitra po slze.

Láskou nepolíben
s podupaným citem.
Tak proč dál zde být?

Zavřené brány snů
na zámky úsudků.
Proč cestou štěstí jít?

Jehlou vzpomínek
sťato srdce z želé.
Tak proč ze studen pít?

Pod bičem v stádě
lámou skrze slova.
Proč mám přestat klít?


Soucit něčí
utopil se v krvi.
Tak proč vše na milost vzít?

V lidských tepnách
neštěstí je úděl.
Proč naději do srdce vlít?

A za zády
nevychází lepší východ.
Tak proč cíle dále mít?

Slunce se země dotkne.
Úsměv kůži protkne.
Rudý průtok tak plyne,
se slzami spolu splyne.

S myšlenkou poslední,
že beze mě se rozední.
Svět, kde vymizí pýcha.
Jeden za druhého dýchá.

S konečnými výdechy
vniknou šedé nádechy.
Přestříhnutá života nit.
Na obzoru poslední svit.

Publikoval(a): Cruorcor, 4.4.2016