Anotace: ...

Čekají schoulené za starou zídkou
na místech kam nikdo nechodí
kde kříže ani kytky tlející listí nezdobí

s vypáleným cejchem prokletých
spoutané stokrát překroucenými dogmaty
duše co někdo ve jménu Boha zatratil

pod věčným stínem zabořila jsem dlaně do hlíny
a nevnímala nic než všechnu jejich bolest
když mi polotiché hlasy šeptaly co den za dnem
cítí, když své prsty nemají s kým proplést

každé jedno tajemství jsem skryla
pod náhrobní kámen, proč by je měli znát
ti co jenom ze zdvořilosti předstírali zájem

dál vrývám do cihel zdi jméno za jménem
z prachu stoupají stužky rozechvělých slz
a po větru je posílám tam kde se Morfeova
konejšivá náruč rozevře, aby pod víčka
přinesla pokoj a hluboký spánek těm

co dřív než kosa zbrousila ostří, odešli
v naději že i pro ně existuje klidné zákoutí
když ne tady tak někde mezi...dvěma břehy...

Publikoval(a): Desiré, 7.4.2017