Anotace: přiznejme si, že na všechno sami nestačíme...

Tolikrát se vznášíš nad hlavami všeho lidu, když poznáš, že čas se zastavil v tvojí mrzkou víru, pak není cesty z bodu temna, najít útočiště v náruči se zdá být marná … snaha žít.

V obdiv dáváš svoji snahu, avšak pravda vláčí s tebou v tom lidském parnu světa bol. Najít se je úděl, mor, který není ve tvých silách zdolat.

Klekni si a přej si zažít štěstí lásku procítit v každé své buňce, klidně se rozpusť ve vzduchu, pára, výdech, jsi pryč.

Klekni si a modli se k Bohu, věř a pocítíš to… pocítíš lásku, která s tebou cloumá, koutky úst zvedá v krásný úsměv.

Uvědom si každý kousek svého těla, poslechni si bubny srdce, dýchej a prociť to…

Ať už je to cokoliv…

Publikoval(a): a d a, 24.2.2018