Kolik lidí je jen loutkou a dosmrti jí zůstane.Je dobře,že jsi si uvědomila,že se tolik vzdaluješ svému JÁ. ST

24.4.2018 20:57 | Dasahor

takhle přece nepíše marioneta, ale kdo je ryze svůj - a píšeš krásně i když ten smutek je hluboký až do morku koSTí. A zase sem někdy něco vlož... (i když já mám co mluvit, hi).

22.4.2018 0:35 | Gaia.

Děkuju Maki i všem ostatním, kteří jste si našli chvilku času a zastavili se.

4.3.2018 21:09 | Desiré

Krásná, psaná jedinečným stylem. Člověk musí být v určitém rozpoložení, aby složil něco takového, neboť hloubka tvých děl je nesmírná. Smekám klobouk a dávám ST, rád jsem se zase ponořil do perutí tvých slov. ST

4.3.2018 17:31 | Makaveli

Myslím, že tak to má být, zůstat svým a nenechat se jako loutka vodit. Pěkné.

4.3.2018 8:34 | děda včela

Díky Klari, to jsou ty moje "temné", já už je moc nepíšu. Přečti si to tak, jak to vyhovuje tobě. Ty jsi čtenář.

3.3.2018 23:20 | Desiré

Hmmm, tak to je po odmlce zase sada...najednou to nedám, a to cítím z textu fakt hluboké pocity smutku a rezignace, ale opět moc hezky napsaný. Dám si pauzu a pak si to dám znovu...drž se!

3.3.2018 23:10 | Klarineb

Jo! ty vypadlý jsou nej,) Zdravím svou bližní blíženku, B.

3.3.2018 22:44 | Lipová

Děkuju Bláži, já tušila, že zrovna tenhle kousek tě zaujme. Já ani nevím, co mě to napadlo, prostě jsem vyklopila na papír momentální pocity a řekla jsem si čert to vem, třeba se to někomu bude líbít.

3.3.2018 22:37 | Desiré

Šmarjá zůstat svou- to je něco...Obdivuju jak se díváš- a budeš li chtít a přijde čas i labyrint dáš. Líbí se mě velmi.

3.3.2018 22:30 | Lipová

dnešku se dá prozradit i zítřejší bolest, ale když hoří slova, poezie promlouvá...
ST

3.3.2018 22:23 | gogol

Děkuju Míro, za přečtení a za tvá slova. Však já jsem si před chvíli musela jít pro kapesník u tvé básně.

3.3.2018 21:43 | Desiré

Překrásná sugestivní poezie, silně mě oslovila, tématem i provedením, kdy náznaky a metafory odhalují hluboký smutek uvnitř... Děkuju za to a přeju, ať je líp, M.

3.3.2018 21:38 | Mirastus