Anotace: Jedna z cizího pera, kterou jsem dnes nalezl skrytou v archivu.

Na začátek bych rád prozradil, že tyto sloky nepocházejí z mého pomyslného pera, ale jsem si jist, že původní autorka by je nikdy nepublikovala, ba dokonce na ně patrně již dávno zapomněla. Když sem na ně dnes náhodou u sebe narazil, přišlo mi líto nechat je zamčené navěky v šuplíku. Přestože je celá báseň zajímavě naivní a ve skutečném světě je podobný konec málokdy k vidění, básně přeci nemusejí nastavovat zrcadlo skutečnému světu... a málo kdy to tak i činí.
_____________________________________________________________


Zazvonil budík v tom, otevřel oči.
Zde další mlhavý den.
Však dostal závrať, k sobě se stočí,
když je realitou odchycen.

Odkopl deku, vsedě se díval,
na zeď bílou před sebou.
Nemohouc vstát, jak boha by vzýval,
a tvář zoufalou - prosebnou.

Ač vstal z postele, dlouze se vlekl,
snad oddalujíc co ho čeká.
Svých nadějí se dávno zřekl,
i snadno stínů svých se leká.

---

Jdouc parkem k té budově,
k té šedé, staré tváři.
Jak zírá na něj surově,
avšak okolo ní vše jen září.

Hle myšlenka k útěku vyrytá,
vytěsňovala náznaky odvahy.
A cesta před nečerstvě pokrytá,
střepy a noži z pod zády.

A kráčel dál, tu viděl stíny,
stíny jedné skupinky.
V těch tvářích ni pohled viny,
až došel na konec rovinky.

Sklopil oči, bradu k hrudi,
Jako by nespatřen on byti měl.
Zrychlil krok, leč ti krutí,
stáhli ho k sobě - znehybněl.

Tu hned vzduchem se náhle nesla,
lavina slov jenž jej ranila.
A sotva se poslední slabika snesla,
modřina jeho tvář zdobila.

Přec žádná z bolestí na těle,
- jej netrápila více -
Než ta, co v hrudi jeho zbabělé,
jeho srdcem, jak kámen vážíce.

V jeho očích, zvlhlých v mžiku,
objevil se plamínek.
Pak najednou v tom zmatku, křiku,
chopil se šance, blázínek.

Vzpřímil se a vymanil se,
ze spárů svých protivníků.
Najdouc sílu odrazil se,
proti všem, těm hříšníkům.

Rukama svýma teď plné síly,
rozrazil je ve dvě řady.
Naplněn pocitem, pocitem víry,
zrychlil a nechal zde je lady.

Než došel jim ten pokus odboje,
zůstali na místě stát.
On však zatím silou ozbrojen,
jdouc rychle, až vlajíc mu šat.

Jeden schod a po něm další,
sebejistě kráčel vzhůru.
Stojíc před kantorem, nevěda kde začít,
náhle popsal mu svou noční můru.

Jak starší dozvěděl se o té strasti,
Mladíkovi pevně se pak zaručil,
Že z nich se už nikdo nebude třásti,
Před tím, kdo jejich tělo a mysl kdy mučil.

Publikoval(a): C.I.F, 13.6.2018