Nádherná. Jakoby mi z duše mluvila. ST.

14.12.2018 23:41 | Lindos

Přesně tak Nikolaji Vasiljeviči...

12.12.2018 21:42 | Klarineb

Úchvatný ponor do pocitového světa.
Cesta životem bývá dosti svízelná a trnitá. Rve tělo i duši, je plná překážek, které, když pořádně nezvedáme nohy, nechají nás vyválet v bahně problémů. Najít vitřní sílu odolat a povznést se, stojí spoustu odhodlání. Protože jak píšeš...ty okolnosti, které cloní tomu, abychom prozřeli, budou prostupné jen tehdy, budeme-li chtít uvidět. Vždy je to na nás samých.
ST

12.12.2018 19:56 | gogol

oprava,.... že tam není..Každý k ní jednou dospěje, někdo dřív a někdo později...

12.12.2018 16:03 | Klarineb

díky pánové, za vaše komentáře Míro, každá cesta za pochopením a poznáním krásy a nástrah života má na konci oázu, která v písku všedních dní není přes clonu okolností vidět. To ale neznamená, že rám není...

12.12.2018 16:02 | Klarineb

Paráda, jak jinak! ST!

12.12.2018 12:44 | Bezhlavý rytíř

Jako kdybych si promítl vlastní pouť chladnou a sychravou cestou, kdy jsem sílu nacházel bůh ví v čem a naděje byla jen občasným zábleskem, když tma zhoustla.
A když už to skoro nešlo, potkal jsem sám sebe a najednou se rozednilo...
Moc krásná báseň plná originálních metafor, smekám a dávám ST, víc bohužel nemohu, M.

12.12.2018 10:05 | Mirastus