Anotace: ...

Spatřil jsem vraždu v nepropustné mlze
za denního světla vrahovy zkrvavené ruce
mluvily do prázdna a já nehnutě stál, opodál
kdo odpustí všechny hříchy těm jenž ďábel našeptal
že to bůh nás opět využil, znásilnil a obelhal

tento byrokratický systém pouze vykořisťuje své sémě
ve světě kde je každé gesto bezvýsledné jako psaní veršů po tmě
podívej se na vše co „oni“ vlastní ani bratr a sestra si už nejsou vlastní
v téhle vyprahlé pustině, kapitalismus zapustil kořeny kdo je na vině?

Když nám globalizace požírá naše drahé děti
a ten co se příliš ptá odsuzuje sám sebe k téměř jisté smrti
je nabíledni že jsme všichni jenom nebohé zatracené duše
ať hledám jak hledám tak nikde nemohu najít žádné čerstvé růže

ke všemu adolescenti nemyslí a nové plémě je v reprodukci
veškerý další krok je zcela malicherný neboť lidstvo nepřijalo evoluci
skrze léta ustavičného krveprolévání, propagandy a mamonu
bolest tlumíme narkotiky nepohrdneme levnou lahví bourbonu

...sám jsem jen tichý muž s absencí diplomu

nejspíš lapený v procesu žití a umírání
každý si nakonec zatancuje tango s bohyní Kálí
předtím než všechny sežehne věčný plamen
pochybuji že nás po smrti čeká žen plný harém

inu kdo se v životě nesmál pak asi plakal bez ustání
když zraněné koroptve hlavu k zemi střemhlav sklání
sleduj jak led pod nohama zlehka praská
jakoby se vytrácela z lidí veškerá empatie bezpodmínečná láska

tak mi drahá neměj za zlé, že to ještě chvíli potrvá
potomkům řekni hlavu vzhůru, slzy ronit netřeba
poněvadž dobře znám důvod všeho toho strádání a bolu
to však rázem pomine… jakmile se vrátím „domů“

Publikoval(a): Makaveli, 8.11.2019