velmi zvláštní,ocenuji styl,dokonce sem si to i představoval,jak koukám u dveří do kukátka a nechci tu mrchu pustit.

22.7.2012 17:18 | Martin Havlíček

xoxoxo : Tak to máme hozený stejně :-D
A to s tou chytrostí je v poho:-DD
Hlavně že se nebojíš něco připsat, bo takových je tu jako šafránu.
Takže díky.

21.7.2012 11:27 | Marcone

je zajímavý že smutek u mě je paradoxně víc tvůrčí než radost..jako-by poskytoval víc inspirace nebo co :-) Ale možná se v tom někdy babrám a vlastně to i někdy potřebuji aby potom mohlo přijít světlo přes tu temnotu..báseň dobrá pocitovka,smutná ale i to je součástí života ne ? Tak ať je líp..sem se ti tu nějak chytře rozepsala ,chjóó :-)

21.7.2012 11:17 | xoxoxo

modrá,ono se to lehce řekne,,smutku neotvírat,, já teda nevím,jak ten tvůj,ale ten můj je děsňe přidrzlej,on si pacholek jeden otevře dycičky sám:-)

20.7.2012 23:30 | Ružka

Správně,smutku neotvírat!

20.7.2012 21:33 | modrá

Vzpomínám si, jak jsem jednou byla koncem září na dovolený u moře...večer jsem šla na vylidněnou pláž, ledovej písek mě studil pod nohama a padla na mě taková smutná nostalgie...z Tvé básně jsem měla obdobný pocit...vše kolem bylo krásné, ale byla mi zima...

20.7.2012 18:49 | Lugilla